Historie sboru

Tento článek je jakýmsi celkovým zhodnocením práce našeho sboru a našich předchůdců na jejichž tradice se snažíme navázat. Proto musíme začít úplně od začátku.

 Podle nejstarší námi dochované zprávy vznikl dne 27. listopadu roku 1872 přibližně ve 21 hodin oheň v Pekelské ulici v domě číslo popisné70 a zachvátil i domek číslo 69. Za velké námahy se podařilo požár zdolat, ale bohužel uhořeli při tom dva lidé – domkář Vavřinec a mladý chasník Jan Sedláček , kteří v poslední chvíli zoufalství chtěli zachránit úrodu obilí.Takovýchto požárů bylo ve městě několik , připomeňme si alespoň vyhoření pivovaru , kdy hrozilo nebezpečí vyhoření celé části náměstí včetně radnice. Ustavení hasičského sboru ve Vamberku v roce 1873 bylo vítáno s velkým pochopením, neboť tehdejší hasící potřeby byly velice primitivní. Byl vydán městský požární řád, který ukládal všem majitelům domů, aby v každém domě byla připravena káď s vodou, žebříky, sekery, háky, tlumice, plácačky z hadrů na žerdi, džbery a jiné potřeby. Na dodržování tohoto řádu dohlíželi komisaři, kteří byli městem určeni a též vykonávali prohlídky komínů, topenišť a skládek popele, protože v této době se topilo převážně dřívím, roštím a různým odpadem, uhlí se příliš nepoužívalo. Když si takto přiblížíme tehdejší poměry, snadno pochopíme, že ustavení hasičského sboru bylo kladně vítáno celou veřejností. Sbor se těšil velké vážnosti a skládal se většinou z městských podnikatelů, takže počáteční vybavení sboru nemělo vážných finančních těžkostí. Takřka ihned se pořídila malá ruční stříkačka na dřevěném podvozku, hákové žebříky, trhací háky, plátěné džbery, sekyry a různé drobné nářadí. Upravila se také jedna stodola jako hasičská kůlna a postavilo se dřevěné leziště, které bylo používáno i jako sušák na hadice.

V roce 1898 ze 14. na 15. května postihl Vamberk velice zhoubný požár. Shořela řada panských stodol, tři obytná stavení, farní kostel svatého Prokopa a vedlejší kaple zasvěcená Kristu pánu v žaláři. Toto vše lehlo popelem. Zvony z věží kostela se propadly a celé klenutí se zřítilo. Dle dohadů byl tento požár založen, neboť již před tím se delší dobu jednalo o postavení nové školy a byly proto ve městě velké neshody o místo kde má být škola postavena. Hasičský sbor se poměrně rychle rozrůstal, neboť požárů bylo stále dost. A to jak ve městě, tak i v blízkém okolí. Strach z vyhoření byl v těchto časech stále velmi velký. Proto také měl hasičský sbor stále své příznivce a mohl tak držet krok s pokrokem. Postupně se dovybavoval a mohl si zakoupit novou ruční stříkačku Slavie. Členstvo potom mělo režné kroje a různou novou výstroj.Kdy byla ve Vamberku postavena první hasičská zbrojnice není přesně známo. Doba si to však vyžádala, stejně tak přibývalo nových hasících potřeb a modernizace byla na postupu.

Velká modernizace začala v roce 1923, kdy byla zakoupena motorová stříkačka firmy Smejkal z Vysokého Mýta. Tato byla na koňský potah a bohužel byla dost těžkopádná. Všechny potřeby v této době, výstroj i výzbroj, byly pořizovány z vlastních prostředků, protože město přispívalo jen částečně. Z těchto důvodů byly pořádány různé podniky, zábavy, plesy, veřejné cvičení a všechny tyto akce měly pro sbor potřebný finanční úspěch. Cvičilo se ve družstvech s ruční stříkačkou, s motorovou stříkačkou, se žebříky a konala se sekyrková cvičení. Zkoušely se hydranty a cvičilo se vše, co se mělo předvádět na okrskovém nebo župním sjezdu. S malými přestávkami bylo stále velice rušno, zvláště když jsme v roce 1927 odprodali motorovou stříkačku a byl zakoupen automobil se stříkačkou a čerpadlem. Byl to automobil Laurin Klement o výkonu 50 koňských sil, provozní tlak 12 atmosfér, na něm byla namontována stříkačka, dále sedadla pro 8 osob, naviják a hadice. Zakoupena byla u firmy Ebert v Praze za částku 75 000 Korun.Částka byla uhrazena z darů místních průmyslníků a občanů a svojí částí přispělo i město. Pro zajímavost uvádíme složení tehdejšího výboru hasičského sboru:
 

• Starosta František Holoubek – stavitel
• Velitel Josef Praus – truhlář
• Zástupce Jaroslav Krsek – truhlář
• Pokladník Arnošt Šlapl – obchodník
• Jednatel Jaroslav Mádle – úředník vzdělavatel
• Cvičitelé Jaroslav Šlógr, Ladislav Frejvald, František Antušek
• Revizoři Jan Urban, Josef Rajsvingler
• Samaritány vedli pánové Flégr a Procházka

V této době se pilně cvičilo, pořádaly se různé podniky aby se získaly peníze. V zimě se plnily důležité úkoly jako například teoretické přípravy na ochranu důležitých objektů a procvičovaly se používané signály. Velké problémy byly s hadicemi, protože se používaly tři druhy, takže muselo být velké množství nástavců a když měl být rychlý zásah, muselo se hodně přemýšlet. Někdy se také stalo že se situace dostatečně rychle nezvládla a tak také došlo například k vyhoření Kubiasovy stodoly.Vamberecký sbor byl v této době na výši a možná nejlepší v okrese. Byla zařízena zvonková signalizace, zapojená na deset členů. Zvonky se zkoušely vždy v sobotu v poledne a obsluhoval je pan Šlapl. O požáry také nebyla nouze. V jednom roce jsme vyjížděli i k 19 požárům, a stalo se také, že se za noc vyjelo dvakrát na Roveň. Sbor čítal 60 členů a většina z nich prodělala samaritánský kurz. V okolních sborech se občas projevovala trochu závist na naše úspěchy, jelikož náš sbor byl povoláván k zásahům v širokém okolí. Tak tomu bylo například v Solnici kde hořela tři stavení, účinně jsme rovněž zasahovali v Ještěticích a v Rokytnici kde hořela pila. Zde se především vyznamenala naše stříkačka.

V roce 1932 se ve Vamberku uskutečnil velký krajinský sjezd samaritánů. Byla to veliká slavnost a pocta pro náš sbor. Účinkovali kromě jiných i vojenské jednotky ze Žamberka. Byl také objednán a proveden cvičný vojenský letecký útok na bývalou Bednářovu továrnu. Sbor žil opravdu plným životem. Rovněž byl i slušně finančně zajištěn a při výjezdech k požárům byl každému členovi vyplácen obnos 10 korun.

V roce 1937 zemřel záložní velitel Josef Praus který byl rovněž okresním velitelem. Na jeho místo byl zvolen pan Jaroslav Krsek. V roce 1940 zemřel starosta sboru František Holoubek a na jeho místo byl zvolen pan Jaroslav Boháč. V této době prudce poklesla činnost sboru a také požárů bylo mnohem méně protože lidé byli opatrnější. Na dobu druhé světové války vzpomínáme jako na zlý sen. Mnozí členové i našeho sboru se osobně této války účastnili, někteří byli nasazeni na práci v Německu. Díky šťastnému konci války se však vše rychle mění. Velké změny ve společnosti se zákonitě projevily i v životě hasičského sboru ve Vamberku.

Od roku 1953 byli hasiči přejmenováni na požárníky , a vznikla tak nová organizace – ČSPO – Československá požární ochrana a později SPO – Svaz požární ochrany, který byl složkou Národní fronty. Nesmíme také zapomenout že od roku 1939 byly ve Vamberku dva hasičské sbory , jeden městský a druhý podnikový takzvané „Báňské a hutní společnosti“. Postupem doby došlo ke zrušení těchto závodních organizací , ale později byly opět ustaveny a tak je tomu dodnes , kdy vedle městského sboru je ve Vamberku i podnikový sbor firmy Esab. Z poválečných časů při rekapitulaci požárů všem pamětníkům můžeme připomenout alespoň požár stohu na Kaprlově koncem padesátých let . I další drobné požáry byly úspěšně likvidovány vždy za součinnosti obou vambereckých sborů i jednotek z blízkého okolí.

Pochopitelné změny nastaly i ve vedení naší organizace. Měnili se předsedové, později opět přejmenovaní na starosty, přes nezapomenutelného Josefa Strnada po dnešního Vráťu Sokola, z velitelů si připomeňme Antonína Sejkoru, Antonína Čermáka, Jindřicha Šlezingra, Josefa Prause, Rudolfa Dvořáka, Ladislava Horáka , Miroslava Kotyzu až po úřadujícího Jaroslava Pavelku. Vraťme se se však k činnosti a vybavení sboru. Jak šel pokrok bylo stále více jasné že technika kterou sbor vlastnil – již zmíněné vozidlo Laurin a Klement přestává vyhovovat požadavkům sboru. Proto bylo toto vozidlo vyměněno za skříňovou Erenu a byla zde i Tatra 805 takzvaná „Kvíčala“ obě v barvě „khaki“ a na dopravu vody zde byla tehdy moderní stříkačka PS – 16 na podvozku. Hasičská zbrojnice už tehdy byla v Žamberecké ulici a touto technikou byla zcela zaplněna. Počátkem sedmdesátých let byla obě vozidla postupně převedena do jiných sborů, a do Vamberka byl přidělen Robur se skříňovou nástavbou pro posádku a v zadní části vozidla byla umístěna přenosná stříkačka PS – 12, a další materiál potřebný ke zdolávání požárů. Koncem sedmdesátých let bylo do Vamberka přiděleno vozidlo DVS 12 Avie na dopravu mužstva a zanedlouho dorazila i první naše „městská“ cisterna CAS 25 na podvozku Liaz RTO. S veškerou touto technikou disponovala takzvaná okresní Správa požární ochrany takže tato cisterna byla převedena od profesionálních hasičů z Rychnova nad Kněžnou. Náš Robur putoval k dalšímu sboru a je do současnosti v provozu. Jelikož obě vozidla dokonale vyplnila prostor stávající zbrojnice a kvůli cisterně se musel dokonce upravit vjezd, jednalo se intenzivně na příslušných úřadech o výstavbě nové požární zbrojnice. Po dlouhých jednáních se nakonec podařilo tuto myšlenku prosadit a v roce 1985 bylo rozhodnuto, že nová požární zbrojnice bude v Jůnově ulici. Výstavba této budovy a s ní spojené problémy by vydaly na samostatný román. Největším problémem bylo to , že stavba začala jako akce Z a k jejímu dokončení došlo až po roce 1989 tedy už po „revoluci“.Nakonec se ale podařilo vše dotáhnout do zdárného konce a tak 1 . 5 . 1991 mohla být nová hasičská zbrojnice slavnostně otevřena a tím i předána hasičům do užívání. Na zahájení provozu byla budova otevřena pro veřejnost a zároveň byla předvedena veškerá naše technika.

Dne 8 . 5 . 1993 slavil náš sbor sto dvacáté výročí založení. Tyto oslavy proběhly na parkovišti a přilehlé louce vedle fotbalového stadionu. V dopoledních hodinách probíhaly ukázky staré i nové techniky, ukázky z výcviku mladých hasičů , ukázkové požární útoky dětí i dospělých a ukázky zásahu profesionálních hasičů z Rychnova spolu se zdravotní službou při simulované dopravní nehodě. V odpoledních hodinách proběhla okrsková soutěž a večer slavnostní schůzi se zábavou pro členy , jejich rodiny a pozvané hosty. Tato schůze proběhla v malém sále Sokolovny. Od měsíce září roku 1993 bylo vozidlo CAS – 25 (cisterna) nepojízdné jelikož neprošlo technickou kontrolou. Po jednáních na Městském úřadě a po zvážení všech připomínek bylo zástupci města přislíbeno že do Vamberka bude zakoupeno nové vozidlo , ale jelikož se změnil systém financování dobrovolných hasičů , a veškeré povinnosti přešly na obce , náklady na vozidlo ponese v plné výši město Vamberk. Po dalších jednáních a shánění se podařilo sehnat starší ale skoro nejetou Tatru 815 kterou jako prototyp vyrobila tehdejší Karosa v Poličce . Podařilo se sehnat peníze a tak dne 30 . 10 . 1993 bylo vozidlo předáno sboru do užívání a tehdejším starostou města panem Bořkem bylo pokřtěno jménem MATYLDA.Při této příležitosti byla uspořádána malá oslava na kterou byli pozváni zástupci města , sponzorů (pojišťovny) a okresních orgánů .

Postupem času se dostával i náš sbor na vyšší úroveň a to nejen vybavením ale i úrovní připravenosti svých členů. Proto byl v polovině devadesátých let zařazen do vznikajícího Integrovaného záchranného systému. Ovšem sbor nežil jenom „hasičinou“ ale pořádal i spoustu kulturních akcí pro svoje členy. Tak tomu bylo hlavně za „vlády“ tehdejšího starosty pana Jiřího Ferance. Pořádaly se různé zájezdy které byly velmi oblíbeny. Dále to byly různé večírky a posezení nejen pro členy ale i pro jejich rodinné příslušníky. Toto vše se přenáší až do současné doby. Kromě tradičního hasičského plesu který je samozřejmě pro nejširší veřejnost, pořádáme pro své členy každoroční posezení na začátku prázdnin a různé další akce.

V druhé polovině devadesátých let stoupla v celé republice celková prestiž hasičů po prudkých povodních na Moravě. V této době ale ještě nikdo nevěděl co bude dál a jak v takovéto situaci postupovat. Nebyli jsme jediní kdo zůstal tak trochu stranou. Ale již v roce 1998 jsme se aktivně zapojili do odstraňování následků povodně která postihla náš okres. V tehdejší době jsme neměli skoro žádné vybavení na tento zásah ale přesto jsme více jak čtrnáct dní pomáhali lidem z Kvasin, Solnice a okolí. Všichni jsme si uvědomili že slovo hasič neznamená jenom hasit požáry ale pomáhat ostatním lidem kteří se ocitnou v nouzi. Díky tomu že jsme na Městském úřadě našli lidi kteří byli ochotni nám naslouchat, a byla vcelku příznivá situace ve finančním hospodaření města, byly nalezeny prostředky na vybavení našeho sboru moderní technikou která je schopná zasahovat i při jiných pohromách než jsou požáry.Měli jsme možnost ji vyzkoušet v plném nasazení při ničivých povodních v roce2002. O této události už bylo napsáno v minulosti dost. Já si jenom dovolím připomenout že naši hasiči zasahovali v nejvíce postižené oblasti Prahy ve Zbraslavi a okolí. I zde jsme obstáli se ctí a hejtmanem Královéhradeckého kraje nám byl udělen Pamětní list s poděkováním, a od starosty městské části Praha 5 – Zbraslav jsme dostali knihu o tomto městě s věnováním a písemné poděkování za pomoc. Touto vzpomínkou se dostávám do současnosti. Díky pochopení představitelů města máme dosti slušné vybavení. Kromě vozidel a techniky určené na zdolávání požárů máme výkonnou elektrocentrálu s výkonným kalovým čerpadlem, motorovou pilu, halogenové osvětlovací rampy a další techniku na čerpání a přečerpávání vody. Ale to už se píše zcela nová historie kterou možná jednou budou hodnotit naši nástupci.